O mně
Tady by mělo bejt něco jako, že jsem psal už jako dítě v kolíbce. Což samozřejmě ano, až na to, že kolíbku jsme neměli. No dobře, byl jsem trochu starší, základka, druhá třída, psací stroj. Ale to už je dobrý ne?
Kolipakrát jsi tu informaci o psacím stroji už někam psal nebo říkal? Nepřijde ti votravný se vopakovat?
Píšu romány stylu private eye novel, tedy o soukromém očku.
Nevím, jak moc je Frank Downer mnou na papíře, každopádně promítám do něj spoustu ze svých postojů i charakteru, tak asi jo.
Bla, bla, bla.
Jenom protože je ta postava hodně ty, neznamená to, že bude zajímavá.
No vlastně to znamená spíš, že zajímavá není.
Taky píšu sci-fi, ale mám rád, když romány působí fajnově béčkově, ale mají hloubku, aby si čtenář pohodově běžel textem a sem tam byla věta, která ho pošťouchne zamyslet se. Ale nic rušivýho. Knížka má především bavit, a až pak nutit k zamýšlení. Ale ani jednoho bych se nevzdával.
JO tvoje sci-fi, to je hit. Objem, kamaráde, knížky potřebujou objem, ne stručné krásné nic.
A pak taky píšu "Gurmánku". Je založená na reálných situacích, stylem více fejeton než co jinýho, humoristický fejeton? Stejně je to ale na pozadí výpovědí o naší době a lidských charakterech a naší současný společnosti. Taky píšu básně. Některý jsou fakt dobrý. Některý fakt ne.
Jo, dobře, Gurmánka se líbí ženskejm. Některejm. Málo, kámo, málo.
Taky píšu básně. Některý jsou fakt dobrý. Některý fakt ne.
Sám jsi to napsal. Myslíš, že se spíš zlepšuješ, nebo že to jde spíš z kopce?
