Slunce dneska ráno
Slunce dneska ráno vlítlo do lidí
rozkoplo kuželky a poslalo je kamsi mezi obzory
večer se vrátili,
pojedli něco jídel rychlých
v krychlích
usedli a zničili si páteř televizory.
Slunovize
prskalo slunce jedovaté sliny
reálně hřálo do zad všechny přítomné
blátivé stopy vysychaly do prasklinek špíny
myslel jsem, že snad všechno shoří
ale ono ne
zpívala malá holka něco o líbání
skákala obkrok po chodníku, fakt jí bylo fajn
pekárna voněla, bagety zasypaly parkovací stání
sbíral je řidič dodávkový jménem Evžen Klein
vidíš ty sloupy pouličních osvětlení?
na všech je tvoje jméno, moje na nich není
Planeta
Plody tvé země
nebudou tam, kde zrodily se, nikdy už víc velebeny
už nikdy muž se prostě a bez vytáček nedokáže dotknout
mírné ženy
na plotně neklokotá dobrota v tom tichu
tvé kočky nezavrní, s mou rukou zavrtanou do kožichu
protože planeta je rozbitá
a doba, vždy v cyklech stejně příkrá, svažitá i trnitá
se dostala v svém napínání až sem na konec
není to vlastně moje ale ani tvoje věc, jenom se koukáme
jak hoří
naděje i touhy v chvějivé společnosti velkých citů
skřípnuté pod střechami neosobních, na úvěr pořízených, malých bytů
a já
tvořím
slaboučké bubliny s duhovým povrchem letící k nebi
s otisky krásných a hřejivých míst, kde jsem nikdy nebyl
tvé kočky vrní a já jim bořím prsty něžně do kožichu
ty usmíváš se, na plotně bublá dobrota v tom něžném tichu
já vím, že plody tvého žití zrajou ve mně a mé plody v tobě
podoba doby je skrytá v lidech žijících v té době.
Blechokrach
blechokrach
proniklý sebezpytem
a kůží skrznaskrzně plně
plyne
nikdo nezakřičel, dokud nepadla
ticho by zabilo i ...kohokoliv
reflektorní ovladač zamířil všechna světla na tu srdceryvnou scénu
uvaděčka jedla jogurt pořád
cítil jsem vůni prken na podlaze a dusil se prachem
buick buick, musím si koupit buick
žijeme zeleně
a žlutě
ponořeni do vodek a tequil a rumů
staré ženy vyhrnují sukně nad kolena
hanba nám! Usrkáváme z káv, hýkáme do prachu blahem
u zdi vzadu stojí piáno, na které nikdo nehraje, proč na něj sakra nikdo nezahraje, je daleko, ale plete se ti pod nohy, to je tím zvukem, jako vrána postřelená pitomým kolemjdoucím, plácá se na zemi, je smutná a je smutné na ni koukat, reflektorní všechnoovladač ji zaměřil zřejmě náhodou, nemá regule na tyhle situace, ani normy, jen několik převrhnutých sklenic na stolku a vedle něj, kam spadly taky noviny všude jen jen jen převrhnuté skleničky
blobotop
hrkošlap
straky v mraky letící
a zlato, všude samé zlato
jen kdyby toho sebezpytu nebylo tak moc.
Smrdutost
Smrdutost
zarostlá v duši
jako kontryhely ve zdi šumícího mostu
uzené stehno kuřecí
na ústech plačícího dítěte
kde bydlím v tomto utěšeném prostoru?
kam padám? doleva a nebo nahoru?
koupil jsem žlutou rýži
v obchodě s barvami a s hladem
koupil jsem výtahovou šachtu bez výtahu
uzamčen v pornolásce společně i s uměleckým nahem
kdo pije chlast na léčbu smrdutosti
opřen o důlní stroje bez zjevného účelu
ten pláče saze po nocích
a opíjí se s časopisy
oslizle lascivního prudérního apelu
smrdutost
je jako revma v očích a touha v tichých koutcích úst
zrakový katar a vynucený půst
Picasso a jeho čmáraniny
pablo picasso
žena,klaun a opice
Lízala opice ženu a klauna
jablko!!! jablko do huby raději dej
do lidských obydlí nechci beznaděj
che che che, žiletky, zamrkal klaun a
tvářil se vševědoucně
lízala opice ženu i klauna. Vroucně.
pablo picasso
skromný pokrm
víc nešlo. nešlo nic. kus masa zkoušíš jako šelma drásat, tečou ti sliny
chleba ti chybí čím dál víc
život je soukolí investic
a stíny
pablo picasso
kočka
helemese nese
noc padne brzo do noh, hvězdy do vlasů
vrrrrrr, do lýtek zaplete se, že bys pad jak tahle blbá noc
mrouskymrousk, žlutě oči směrem reflektory
srdeční arytmice fousky na pomoc
pablo picasso
starý rybář
dneska to prostě nešlo, zlomil jsem veslo a síť se potrhala, čubka jedna, jako na potvoru
déšť prohnal chechtající smečku čoklů řádkou okopaných dvorů
do dýmky dal bych ještě trochu tabáku, a třesou se mi ruce víc než obvykle
skluz kapek po skle myška pod kredencí
slzičky podzimu - poutníci lesklí
zavřu a nechám oči oddychlé
Něhu
1
dost!
času na to uhrát minulost
jako by přes ní vedl malý most
rezavý, smutný, s čajem na konci
takhle se můžou dívat jenom pitomci
čvachtnu si botou v blátě mixlém s trochou sněhu
kdyby ty uši aspoň tolik nezíbly
jdu domů
myšlenky na minulost trochu prořídly
jdu domů
za domem místo sraček nakupil jsem něhu
2
krokopes a moje botonohy
vichřice kolem uší láme lopuchy
drž směr a hubu a srdce na podnose nes
jsi jenom ty, tvůj čoklík a tenhle milosrdnej les
3
za sklem se odehrály věci málem nevídané
slova jsou věty v celku povídané
nemlčet!
na skle se obtiskuje prstů pět, jakože ahoj lidi, já jsem tady
a
nevím si rady ...
Zajíc na smetaně
Byl jsem sám, bylo mi nejmíň třicet let
ostrovní zprávy vylézaly z trávy
s klasem za uchem
potkal jsem pána z čiré zoufalosti
toužil být tichým mlčitelem věků
zbil jsem ho starým splihlým lopuchem
v šachovém království, kde prodávají nože
na kila
se žena s copem vzadu umazaným v cukru upila
až k smrti bez falše a bez studu a hany
znal jsem pár dětí, od sazí umouněné bydlí
u lesa, snad ještě
stahují zajíce a pijí smetanu a umí stavět stany
nebe je z perleti a prodávané bez obalu studí
no,jako led a nohy bez ponožek z vlny
když přijdeš sám, smíš s námi pít a jíst
co hrdlo neráčí
jsme parta lidí uskřípnutých v čase, když voní noc
a louky za soumraku
spíme v bodláčí
Pravda se nemění
Pravda vždycky vyjde najevo
psí oči u kuchyňské linky
chuť na víno, na džin, na pralinky
chuť sedět jen tak u ústředního topení
pravda se nemění
i když dochází k nechtěnému střídání
on a ona a ona a on
pak sedíš sám
bačkory s kožíškem sledují televizní zprávy
kde neřeknou, že revoluce dávno začala
lžou ti už od mala
i srdce té dámy z domu nalevo
za závěsem její stín tě zradil
do kapes schováš všechno, co jsi vsadil
jednou to vyjde najevo
pravda se nemění
ani směr, odkud pramení
Hotel Continental
siréna
před náletem
na schodech jeden druhému se pletem
čaj vyfukuje mraky kouře
bagřík víří – do očí – prach
jak bouře
kdo hází bomby mívá strach
hotel Continental
a stánek s jablky
řveme do minometů
štěkoty čoklů
slova a pomlky
krupičná kaše
a navrch trochu kakaa
svět studí
holčičky v květovaných šatech
zahodily švihadla
země je ve mně
země ve mně
se propadla
Mosty
1) Jdu pořád dál
v prostoru i čase
mosty jsou proto, abych nešel vodou ke tvým dveřím
(zase?)
dám nohu před nohu
kostička za kostkou, až přejdu oblohu
slunce mi svítí přímo na záda
už mi je skoro horko, sakra
svítí ti okno, nebo svítíš v okně ty, fakt nevím
k mojí touze vypíná se tvoje vibrující čakra.
2) Mosty, podpírají tvoje nahé nožní prsty
taky tvoje ruční prsty, ruční granáty a ložní prádlo
máš záda otlačená mostním obloukem
Vltavo ve mě, v tobě jsem já a já jsem tvoje zem
3) Z prava doleva, taky na druhou pravou stranu
přejdu suchou nohou přímo k tobě, čekalas?
Když není láska, v štěrbinách mezižeberních je často mráz
když není život, není už kam chodit, nebo na koho tam čekat,
máš v spoustě věcech pravdu, to se musí nechat.
Přechod mezi mnou a tebou je pouze iluzorní.
Zhasni a sni s ní.
V průnicích k sobě jsme nečekaně přesní.
Starý plot z modrého, z modrého pletiva, ostřice okem se dívá i nedívá
trefila kosa
trefila kosa z pletiva plot, trefila kosa ostřice semínkem trávy přímo do zobáčku
projíždí okolo souprava hlemýždího vláčku, zastávka U ostřice a u plotu
náš dům na konci reznoucího plotu odolává smrti, ale i životu.
Starý plot z modrého, z modrého pletiva, ostřice okem se dívá i nedívá
trefila kosa
trefila kosa z pletiva plot, trefila kosa ostřice semínkem trávy přímo do zobáčku
projíždí okolo souprava hlemýždího vláčku, zastávka U ostřice a u plotu
náš dům na konci reznoucího plotu odolává smrti, ale i životu.